Sofie

Sofie je hlavním městem od roku 1879, předtím to bylo Veliko Tarnovo. Tam jsem byla loni, vyvažovalo můj pobyt na Staré planině. Tarnovo je sice hezčí, ale Sofi je živější, kypící, současná. Samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít Baziliku sv. Sofie, podle níž se město jmenuje. Předtím se město nazývalo Serdika, což je dnes označení jen pro nejužší centrum města a dvě metrostanice. Z kostelů je třeba vidět Rotundu sv. Jiřího ze 4. století. Je umístěna mezi budovami prezidentského sídla. Nelze vynechat ruský kostel sv. Nikolaje Divotvorce, kostel sv. Petky, ale hlavně úžasný chrám Alexandra Něvského. Vstupy jsou ze zásady zdarma, vybírají se jen poplatky za focení nebo za přístup do sklepení. Já to řešila drobným penízkem pro žebrající stařenky.

Z dalších kultovních míst se nedá přehlédnout mešita a židovská synagoga (tam vstupné je). Synagoga se aktivně využívá, viděla jsem tam svítit věčné světlo a připravenou chupu (stříška pro novomanžele při svatebním obřadu). Strčila jsem nos i do dvou galerií. National Gallery Square 500 zovou propagační materiály Bulharským Louvrem. Srovnání to je víc než přehnané, ale mě to tam bavilo, viděla jsem zas něco nového, umělce, které vůbec neznám. Krom Muchy. Jeden tam visel mezi Bulharama. Pak jsem přešla do Národní umělecké galerie, která poskytla týž dojem útulnosti.

 Nepřehlédnutelnou zajímavostí jsou prameny horké minerální vodu poblíž mešity, ale protože bylo čtyřicetistupňové vedro, tak jsem je nedocenila.

Navečer jsem se vypravila na bulvár Vitoša, což je velkolepá nákupní třída. Lidé korzovali a nakupovali jako o život, krásně odění, kultivovaní od hlavy až k patě.